Šifra přešla k oběma mužům a přerušila jejich rozhovor: „Omlouvám se Rabi, ale dítě se probouzí a bude potřeba jej nakrmit. Moje sestra Helena nedávno také porodila syna. Můžu se jí zeptat, zda by mohla nakojit i tohoto malého.“

„Oh, to by bylo výborné,“ přitakal Rabín, „zajdi tam hned, vyřiď moje pozdravy a prosbu, aby přišla co nejdříve. Snad to bude možné.“

„Já přinesu ohřáté ovčí a kozí mléko,“ přidala se Marta.

„A z mého domu vezmi sýr, chlebové placky, ovoce a vodu,“ požádal ji Rabín.

Poutník natáhl ruce, převzal si syna a obě ženy se chystaly opustit chlév. V tom je Rabín ještě na chvíli zadržel: „Nikomu neříkejte o tom, co se tu dnes odehrálo.“

„Samozřejmě Rabi,“ usmála se Marta, „měli by nás za blázny.“

Nastalé ticho občas narušilo chlapečkovo neklidné zavrtění a tiché zavzlykání. Rabín pozoroval poutníka, jak se jej snaží ukonejšit a pomyslel si – je nemotorný, opatrný, nesmělý, přesně jak to my muži máme s narozenými miminky. Často nám chybí vrozená ženská něha, ale často oplýváme srovnatelnou mírou lásky. I přes nejistotu a strach, který teď určitě svírá jeho duši, zažívá muž okamžik štěstí a hrdosti. Elezear nechtěl rušit tuto posvátnou chvilku, ale čas neúprosně letěl a ženy se určitě brzy vrátí.

„Abych to tedy shrnul,“ začal Rabín, „tvoje žena dnes ráno začala rodit, i když byla teprve v šestém měsíci. Čekali jste jedno dítě, ale narodila se dvojčata. Krátce po narození jste všichni usnuli a po probuzení byla tvoje žena pryč. Pravděpodobně tedy utekla s dcerou.“

„Dalo by se to pochopit,“ pokračoval po chvilce rabín, „někdy se ženy po porodu chovají podivně, ale to usnutí...Všichni najednou. Jak?“

Muž zvedl oči od syna, chvíli zamyšleně pozoroval nejbližší zeď chléva a pak řekl: „Možná nějaké uspávací byliny v lampách?“

„Také mě to napadlo,“ přikývl rabín, „existuje jedna bylina, která by to dokázala. Ale Marta rozumí bylinám možná více než já a něco takového by okamžitě poznala. Nikdo další tady podle tvých slov nebyl a za ženy, které vám pomáhaly, se zaručuji vlastním slovem.“

„Tedy jen já a moje žena jsme podezřelí,“ prohlásil muž zasmušile.

Oba muži ještě chvíli pokračovali v rozhovoru, hledajíc alespoň jednu malou stopu, které by se dalo chytit, ale brzy je přerušilo zaskřípání dřevěných pantů u dveří. Ženy se vrátily, přinesly vše potřebné a také přivedly sestru jedné z nich. Ta se po vstupu do chléva okamžitě rozzářila a vrhla směrem k dítěti.

„Pojď ke mně maličký, ty musíš mít už obrovský hlad…“

„Kam přijde Helena, tam přijde slunce,“ rozesmál se rabín, „děkujeme ti za tvoji ochotu a čas.“

Muži se postavili a protáhli zdřevěnělé nohy.

„Já děkuji vám všem. Nevím, co bych si bez vaší ochoty a pomoci počal,“ řekl zjevně dojatý poutník.

„V pořádku,“ odvětil rabín. „Myslím, že víc toho dnes už nezmůžeme. Zítra zajdu za Ben Amramem a požádám jej, aby vyslal své syny na koních propátrat okolí, nenápadně se poptat a zkusit najít alespoň nějakou stopu po tvé ženě. Zatím se najez a odpočiň si,“ pokynul muži rabín směrem k ženám, které chystaly skromnou večeři a snažily se z přinesených dek vytvořit lůžko pro pohodlnější nocleh.

„Zdá se, že chlapci chutná a mléko od Heleny neodmítá,“ poznamenal ještě rabín.

Elezear otevřel dveře, chystal se vyklouznout od ulic potemnělého Betléma, ale na poslední chvíli se zarazil a ohlédl zpět.

„Vlastně nevím jak se jmenuješ poutníče.“

„Michal,“ odpověděl muž po chvilce zaváhání.

„A syn? Pokud jste již pro něj měli vybrané jméno.“

„Emanuel,“ zazněla další váhavá odpověď.

„Dobře tedy Michale. Přeji klidnou noc, zítra snad budeme moudřejší.“

Rabín Elezear ležel zamyšleně ve své posteli a hlavou mu běžely poslední okamžiky setkání s poutníkem Michalem. Touhle dobou už rabín většinou spal, ale dnes nebylo jednoduché utišit chaos myšlenek. Něco v hlavě mu totiž rezonovalo příliš podvědomě, než aby to dokázal odsunout do pozadí a v klidu usnout. Jen si vzpomenout. Co mu ta situace, možná ta slova, připomínají? Nebo to bylo poutníkovo jméno? Jméno syna? Emanuel?

Emanuel! To je ta odpověď. Rabín vyskočil z postele a vrhnul se ke skříni, kde měl uloženy svitky. Rychle bral jeden za druhým. Nahlédnout, odložit na stůl. Bylo jich mnoho, ostatně sbíral je celý svůj život. Stůl brzy přestal stačit a svitky se kutálely všude kolem. Konečně narazil na to, co hledal. Svitek nadepsaný jediným slovem:

Izajáš, 7 – 14

„Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel,“ přečetl rabín tiše. Srdce se mu rozbušilo a nohy lehce podlomily. Pomalu odložil svitek do změti ostatních, opřel se o stůl a promnul si čelo. Někdy toto podvědomé gesto děláme jako projev únavy, někdy ve snaze uklidnit se, ale často právě v okamžicích, kdy se musíme vyrovnat s nevyhnutelným. Tato noc si navíc chystala ještě jedno překvapení a tak, krátce na to, prosvětlily rabínův dům paprsky světla, pronikající drobnými škvírami zavřených okenic. Jejich síla byla tak mocná, že prozářily celý prostor.

Překvapený rabín vyšel nechápavě před dům a zpozoroval, jak v tuto půlnoční dobu ožil celý Betlém. Všude kolem viděl překvapené lidi vybíhat ze svých domovů. Byli často bosky, ještě rozespalí, oblečení jen sporadicky a většina z nich ukazovala směrem k obloze. Někteří následně padli na kolena, jiní dokonce do prachu cest zabořili celou svoji tvář. Slyšel vzrušené hlasy, postupně přecházející v chorál údivu a zděšení, nesoucí se jako voda ulicemi Betléma. Přímo nad sebou, přímo nad hlavami všech obyvatel města, uviděl rabín hvězdu. Zářící tak silně, že i měsíc v úplňku zmizel z prosvětlené oblohy.

Zamyšlený, až hypnotizovaný rabín Elezear si dlouho neuvědomoval, že se kolem něj seběhli lidé ze sousedství a překotně na něj mluví. Až ho konečně jeden z nich vzal za rameno a zatřásl jím.

„Rabi, co se děje, co to znamená,“ ptali se společně. Hlasy mají plné obav a strachu.

„Emanuel. Bůh s námi,“ odpověděl po chvilce rabín, aniž by tím poskytl jediné vysvětlení.

Tohle město dnes už nepůjde spát, pomyslel si rabín, když se rozhlédl kolem sebe. Lidé se začali shlukovat a živě diskutovat o nezvyklém nočním úkazu. Sdělování pocitů a zaplétání teorií dříve nebo později utne některý z učenců, obeznámený se starým proroctvím, a pravda o narození nového Mesiáše se rozšíří rychlostí blesku. Rabín se pousmál – dokonce i prodavači už rozsvěcují lampy ve svých obchůdcích. Bude to dlouhá a živá noc. On si ale potřebuje odpočinout. Vyspat se a nabrat síly. Další dny budou náročné.