Pohled na obálku, která pravděpodobně nabízí odpovědi na celou řadu Samových otázek, v něm vyvolal zvláštní koktejl pocitů. Stejné emoce, pro které skáčeme z letadla, sledujeme napínavé nebo strašidelné filmy a vydáváme se vstříc neznámému dobrodružství. Propadáme hazardu, řešíme hádanky nebo se učíme novým dovednostem. Protichůdné emoce - láska a nenávist, obava a zvědavost, radost a zklamání, touha a odpor nebo třeba odvaha a strach. V okamžicích, kdy je procítíme společně, máme pocit, že opravdu žijeme. Hypnotizující kontrast černé a bíle, podmanivá chuť slaného a sladkého zároveň, vzrušující balancování na hraně možné výhry nebo prohry.

Chvilkové dilema nad tím, jestli pravda bude osvobozující nebo devastující.

„Strana čtyři, třetí odstavec,“ vybídl ho Dan a přerušil Samovo hloubání nad prožívanými pocity. Ten lehce přikývl, nalistoval zmíněnou stranu, rychle si přečetl pár vět a zvedl vyděšené oči zpět na Dana.

„To snad není možné…“

„Poškozený uvedl, že upadl do bezvědomí. Když se probral, tak zjistil, že jeho žena a dítě jsou mrtvé.“ Dan volně odcitoval záznam z protokolu.

„Kde jsi k tomu přišel? Mně se za celou dobu nepodařilo zjistit ani o slovo o tom, co se tam skutečně stalo.“ Sam znechuceně odhodil složku papírů zpět na stůl.

„Pro mě je celá ta kauza velmi zásadní.“  Dan se narovnal a zpevnil v ramenou. Mnoho let ve vedení vlastní úspěšné firmy a nespočet obchodních jednání, která Sam za poslední roky absolvoval, jej naučily všímat si i mnohem nenápadnějších neverbálních změn v komunikaci. Bylo mu jasné, že na dalších slovech a sděleních Danovi velmi záleží a měl by rád Samovu plnou pozornost.

„Zhruba před pěti lety jsem založil fond na výzkum paranormálních jevů. Původně to bylo myšleno jako takový hobby projekt, ale poměrně rychle se to zvrtlo a dnes je z toho plnohodnotná firma. Někdy dostáváme denně až desítky podnětů k prošetření. Většina z toho je samozřejmě o ničem, ale ten zbytek, Same...Viděl jsem věci, o kterých ani nechci mluvit nahlas.“

„Takže jsi tady...obchodně?“ Při posledním slově Sam naznačil imaginární uvozovky.

„Obchodně? Příteli, to ve tvém případě nemám zapotřebí. Vyděláváme hromady peněz, lidé jsou ochotni utratit cokoliv jen aby se zbavili strachu nebo našli vysvětlení. Pravdu. Nic nebolí víc, než když se utápíš v nevědomí. Tehdy dokáže naše kreativní mysl vytvořit naprosto zničující falešnou realitu. My lidé máme dvě dovednosti, které nemá žádný jiný žijící tvor na Zemi. Máme bujnou fantazii a podléháme domněnkám.“

„Za ty roky,“ pokračoval Dan, „jsem kolem sebe vytvořil schopný tým lidí nebo spíše všeho schopný tým lidí. Jsou mezi nimi lékaři, právníci, kněží, diplomaté, bývalí trestanci, ale třeba také počítačoví hackeři. Informace, které potřebujeme, jsou prostě ukryty na různých místech. Například v policejní databázi…“

„Říkáme tomu Kauza unášených novorozenců a je to náš zatím největší případ,“ stihl ještě dodat Dan, než jej přerušil zvonek u dveří.

Sam se po chvíli vrátil s velkou papírovou taškou.

„Dorazilo jídlo,“ řekl a začal na stůl vykládat jednotlivé porce.

„Výborně,“ vydechl úlevně Dan. „Bude to dnes moje první pořádné jídlo. Ten suchý sendvič v letadle vyžadoval hodně sebezapření.“

Sam se tomu pousmál. Chystal se zmačkat tašku ale na poslední chvíli si všiml malého papírku velikosti vizitky, který ležel na dně. Vzal jej do ruky, obrátil a přečetl si rukou psaný vzkaz:

Věř mu. L.